Reklama
 
Blog | Kristýna Filcíková

Potřebujeme kasovní trháky i propadáky.

Měla by si divadla na svojí existenci umět vidělat? Co vlastně myslíme, když říkáme divadlo? Pozná se dobré divadlo podle počtu prodaných vstupenek? A jaký je rozdíl mezi dobrým aúspěšným divadlem? Tento příspěvek je reakcí na článek Zdeňka Fekara o kulturní grantové politice magistrátu.

Divadlo je neopakovatelné


Kultura je široký pojem a nevztahuje se pouze na divadlo. Vy se ve svém
příspěvku nepřímo odvoláváte na nedávnou, stále probíhající kauzu rozdělování
financí divadlům. Dovolte mi proto na Vaši úvahu reagovat.

Divadlo je snad nejproblematičtějším ze všech druhů umění, protože pro svou
existenci nutně potřebuje přítomnost diváků a zážitek z něj je vázaný na
přítomnost. Je tedy jedinečný, neopakovatelný a zcela nezachytitelný. V dnešní
společnosti, která je posedlá konzervováním, archivováním a ukládáním
informací, je divadlo vlastně cizí a do jisté míry nesrozumitelný pojem.

Reklama


Co je divadelní mainstream


Jen velmi nízké procento občanů naší republiky navštěvuje divadelní
představení. Patří ale k dobrému tónu alespoň jednou za život navštívit mekku
českého divadelnictví: Národní divadlo v Praze. Je proto samozřejmé, že to co
je obecně považováno za "divadlo", je právě standard nastolený
Národním divadlem, popřípadě Divadlem Na Vinohradech, potažmo jejich komornějšími
odnožemi, jako je Divadlo Radka Brzobohatého, nebo Na Jezerce, nebo divadlem Ta
Fantastika nebo Kalich, inscenujícím široce žádané muzikály. To jsou divadla
navštěvovaná a populární a to i díky tomu, že na jejich jevištích je možné
vidět "živé herce", které divák zná jen z televizní obrazovky. Taková
divadla pak produkují představení zábavná, humorná, napínavá, dramata,
detektivní příběhy, české i zahraniční klasiky inscenované tradičně, bez
excentrických výstřelků tzv. moderního divadla.


Co ještě je divadlo


V zásadě proti tomuto divadelnímu mainstreamu nic nemám. Taková divadla bývají
téměř vyprodaná a populární a Vašimi slovy: dokáží si na sebe vydělat. Ale
divadlo je mnohem širší a bohatší pojem. Patří tam například Divadlo v Dlouhé s
jedinečným činoherně-loutkovým souborem, hrající pro děti i dospělé, jehož
existence je změnou grantové politiky ve prospěch výše zmiňovaných divadel
silně ohrožena. Patří tam divadlo Komedie zabývající se především současnou
německou dramatikou a tak na naše jeviště přivádí nám málo známé, ale ve světě
proslulé, autory. Patří sem i projekty site-specific, tedy divadlo vzniklé pro
specifický, nedivadelní prostor, jako byl například projekt Perzekuce.cz, který
proběhl v Holešovické La Fabrice (bývalých slévárnách) a zabýval se
vypořádáváním se s českou historií.To jen pro příklad. Mluvíme o divadlech
hrajících pro menšinové vrstvy společnosti, pro intelektuály, děti a jejich
rodiče, nepopulární divadlo reflektující politickou situci společnosti…

To vše je divadlo. Žádný ze zmíněných divadelních projektů není schopný si
sám na sebe vydělat a to především díky tomu, že diváci v českých zemích nejsou
natolik kulturně vzdělaní, aby navštěvovali stejně hojně muzikál Excalibur,
jako divadlo zabývající se vyvraždění Němců Čechy po 2. sv. válce (Porta
Apostolorum v rámci Perzekuce.cz). Taková divadla by musela mít každý večer
většinu sedadle obsazených, pokud možno vyprodaných a ani pak by nebyla za
vodou. To ale díky jejich zaměření není dost dobře možné.

Divadlo úspěšné u široké veřejnosti poznáme podle návštěvnosti. Ale divadlo
dobré podle kusů prodaných vstupenek nepoznáme. Takové divadlo se může
odehrávat někde ve sklepě pro pět diváků. Přesto bude dobré. Otázka je, co
vlastně magistrát míní "podporou kultury", jde o rozvoj kvalitních
kulturních událostí, nebo o rozvoj těch výnosných, viditelných, populárních.


Kulturnost v ohrožení


Nechat díky grantové politice tato "menšinová" divadla zlikvidovat je
jako byste se rozhodl zničit všechna vydání Joyceova Odyssea, protože je to moc
těžká literatura a nikdo to přece číst nebude. Pokud má náš stát podporovat
kulturu, měl by podporovat kulturu jako celek: tedy i s jejími okrajovými
žánry. Což znamená podporovat i divadla, která "si na sebe nemohou
vydělat".

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama