v tomhle národě stále ještě přežívá komunistická představa divadla především jako kulturního domu, instituce, ne jako události, která proběhne v určitém čase na určitém místě a která v zásadě není vázána na žádnou budovu.

například divadlní produkce v „západních“ zemích probíhá způsobem projektů: málokteré divadlo má svůj stálí soubor, herci jsou najímáni na konkrétní inscenace a placeni POUZE za odvedenou práci. jako například právě ve Francii.

takový systém má své výhody i nevýhody, ale současné směřování naší grantové politiky směřuje právě sem. dodávám, že ani jeden z těch dvou systémů neprotěžuji, jen upozorňuji na to, odkud kam se v rámci divadla naše republika pohybuje.

možná je to vhodné téma na další příspěvek. dejte mi čas prostudovat materiály a dozvíte se víc.

Nevšiml jsem si, že by dnes, kdy je tato možnost mnohem finančně dostupnější (malonákladový tisk apod.), tak autoři (kromě několika málo výjimek) činili.

Proč by si je studenti nemohli stahovat z fakultních stránek přes přístupový kód?

Několik příkladů z minulého století. Nevím o tom, že by například Ladislav Klíma, Jaroslav Durych či Jakub Deml žili z nějakých státních dotací. Bohuslav Reynek vytvořil absolutní dílo dokonce ve dvou oborech – poesii a grafice – z velké části v letech, kdy krmil prasata. Víte, za jakých podmínek vydával své Studium, Dobré dílo, Kursy a Nova et Vetera (cca 450 svazků) staroříšský Josef Florian? Etc.

Ad „nová česká próza“: není mi vůbec jasné, proč v době internetu (kdy se kapely komunikují přímo se svými posluchači přes vlastní web či MySpace), by nemohli chudáci prozaikové a poetové nabízet své výtvory jako e-knihy na vlastních webových stránkách či blozích (fuj, to vypadá hnusně, jak se to vlastně skloňuje?). Ono je ale lehčí plakat v kavárně, jak mě génia nikdo nechce vydat…

Jenže se ukáže, že kulturovat chce skoro každý a navíc je i taková ta zcela průměrná kultura docela drahá. Hergot. Tak kdo si řekne a obhájí, ten dostane. A hle ho. Nenávist a řev těch, co nedostali, přestože jejich durrenmatt je lepší, než durrenmatt těch ostatních.

A bez podpory to nejde? Bez dotace se divadla neuživí. Filmy se nebudou točit. A naši mistři budou nezaměstnaní. Co si počneme? Budeme jezdit za kulturou do Vídně a Bratislavy? Budeme za lístek do národního dávat dva tisíce, bo se tam dobrovolně téměř nikomu nechce? Stanou se z divadel kina nebo vietnamské tržnice? Jistěže ne, jen to ti divadelníci budou mít těžší. Budou to mí stejně těžké, jako svářeč nebo sadař, který se bez toho, aniž by pořádně pracoval neobejde.